Naše cesta na Mallorcu

Kdo mě zná, ví, že každý rok jezdíme pravidelně na dovolenou do Řecka. Letos jsme si ale s mamkou řekly: „Proč nezkusit něco nového?“ Dívaly jsme se po nějakých cenově přijatelných letenkách a hurá – Palma de Mallorca na červenec, z Mnichova. Řekly jsme si, proč ne, aspoň si přitom uděláme zastávku v Německu. A bylo rozhodnuto. Během jara jsme si zamluvily hotely a mohlo se vyrazit.

20160708_184411

Celý příspěvek

Reklamy

Pár tipů na cesty

Processed with VSCO with f2 preset

Ahoj lidi!

Jak někteří už ví, ani ne za týden odlétám do Ruska. Mám teď trochu hektické období.. nacvičování obhajoby, shánění dárků všude, kde se dá a ještě k tomu každý den škola a doma štěkající štěně, dožadující se pozornosti – aneb můj život v posledních dnech ve zkratce.:D Ještě že už je pátek.

A jestli existuje něco, co opravdu nemám ráda na cestování, je to rozhodně balení. Před každou cestou si říkám: Času dost, zabalím to zítra… dneska se mi nechce… a tak vám radši píšu článek, než abych se donutila jít si konečně sbalit kufr.

Napadlo mě, že když už má být blog o cestování, tak bych vám tu mohla sepsat pár zkušeností a rad s přípravou na cesty, do letadla a tak. Takže jdeme na to. )

Celý příspěvek

Jaro 2016: Russian tour de Czech

Ahoj všichni 🙂

Jaro je tady a s ním i plno nových zážitků. Abych vám to objasnila, v tomto týdnu k nám přijeli ruští studenti z naší partnerské školy v Jaroslavli. Žili u nás v rodinách a asi ve dvou hotelích ve městě. Měli naplánovaný na celý týden program, kterého se mohli zúčastnit i studenti, kteří je ubytovávali a kterým se chtělo pomoct s organizací.

Už dlouho před jejich příjezdem probíhaly přípravy, všechno se muselo zorganizovat a domluvit, až v neděli večer nadešel den jejich příjezdu.

Na cestě byli celkem dva dny a dvě noci. Jeli autobusem přes Bělorusko, kde přenocovali, protože v Rusku i Bělorusku platí zákaz převážet děti bez rodičů autobusem v noci. (Taky jsem nepochopila smysl toho zákazu, nechápou to dokonce ani oni.) V neděli večer jsme na ně už netrpělivě čekali na parkovišti. Byla zima a pršelo a měli sice „trochu“ zpoždění, ale vše proběhlo v pořádku a odvedli jsme si je domů. U mě bydlela kamarádka J., se kterou se znám už třetím rokem.

Pondělí

Náš program začal uvítací „besídkou“ ve škole. Připravili jsme občerstvení – zákusky, čaj… a malé pozornosti na uvítanou. Oni měli prezentaci o své škole a my zase o naší. Provedli jsme je po chodbách našeho dobře známého gymnázia, ukázali jim třídy a výuku. Nejvtipnější jim překvapivě přišla naše učebnice ruštiny. 😀

Potom jsme se vydali autobusem ještě do jedné školy, základky v našem okolí, kde se vyučuje ruština. Tam nás přivítala paní ředitelka a místní ruštinářka, provedli nás po škole, a pak nás čekalo setkání se studenty, kdy jsme se rozdělili do rusko- českých skupinek a povídali si s dětmi ze základky. My gympláci jsme pomáhali a překládali, co bylo potřeba. Seděla jsem se svou třídní E. – nejlepší ruštinářkou na světě, J. a dvěma milýma šikovnýma deváťačkama.

Po obědě jsme jeli do nákupního centra Černý most, kde si každý přišel na své a většina našich ruských přátel utratila velkou část svého kapesného. Nakonec jsme s J. skončily v Ovocném baru, kam nejprve vůbec nechtěla jít, protože si myslela, že „Ovocný“ je od slova „Ovošči“ neboli zelenina… aneb ať žijou česko-ruská homonyma 😀

Ještě bych zmínila jednu vtipnou historku z tohoto dne. Kamarádka N. si koupila česko-řecký slovník a přinesla nám ho ukázat s tím, že se chce učit česky.

My: „A proč česko-řecký?“

N: „Ruský neměli, jen česko-polský/řecký.“

My: „A proč sis nekoupila česko-polský?“

N: „No.. on byl oranžový a já mám radši modrou.“

Úterý

Protože s naší ruskou skupinkou přijel i jejich sbor, konal se dopoledne v místním kostele jejich koncert. Byl to opravdu zážitek, nádherná atmosféra, písně, ruština …

Na odpoledne byl naplánovaný výlet na Karlštejn. Možná jsem procestovala mnoho koutů světa, včetně Ameriky, ale trochu se stydím, že nejznámější místa své země jsem ještě neviděla. Na Karlštejně jsem byla poprvé a jsem moc vděčná za to, že jsem se tam mohla podívat, přestože nám počasí moc nepřálo. Byla hrozná zima, foukal vítr a na prohlídku jsme museli čekat venku, kde jsme hledali místo, kam se před tím nečasem schovat. Na hradě jsme se také moc neohřáli a bylo docela těžké vnímat v té zimě výklad, navíc v ruštině. Přesto se mi Karlštejn moc líbil a ráda bych se tam někdy vrátila v létě.

Zpáteční cesta byla trochu zdlouhavá, protože díky ruské rychlosti a spolehlivosti jejich učitelek (čekali jsme na ně asi 1,5 hodiny) a taky šikovným ruským pánům řidičům jsme se vrátili opravdu pozdě.

Středa

Ve středu jsme podnikli výlet na zámek Kačina, což bylo přáním ruských vedoucích. Zámek se mi moc líbil, i když mi to tam připadalo takové prázdné, bez života… ale to bude asi tím, že jsme tam byli mimo sezónu. Navíc, Kačina je letní sídlo, tak i to tomu odpovídá. Samozřejmě jsme zase ráno vyjeli s „menším“ zpožděním 40 minut, protože nám půlka lidí prostě nedorazila ze snídaně a jejich učitelku ani nenapadlo jim třeba zavolat.. ale vše jsme naštěstí dohnali a po prohlídce zámku si pochutnali na dobrém obědě.

Processed with VSCO with f2 preset

Processed with VSCO with f2 preset

Odpoledne jsme navštívili Kostnici v Sedlci a Kutnou Horu. Rusové nakupovali pytle suvenýrů a my Češi jsme jen kroutili hlavou, za jaké blbosti jsou schopni dát peníze. Na těchto místech jsem již několikrát byla se školou, tak to pro mě nebylo nic nového. Moje kamarádka J. stále hledala obchody s oblečením, ale bohužel jsme našly jen důchodcovskou módu a Vietnamce.

Processed with VSCO with f2 preset

Processed with VSCO with f2 preset

Po večeři jsme se tedy rozhodly s J., že pojedeme na nákupy do nedalekého obchodního centra. Postupně se k nám přidaly další holky, takže jsem celkem vezla 5 Rusek. Holky nakupovaly a já na ně čekala a usínala v kavárně.

Čtvrtek

Čtvrtek byl jedním z nejnáročnějšách dnů celé česko-ruské tour. Jeli jsme totiž do Karlových Varů. Po třech dnech už byli někteří unavení, ale přesto jsme se těšili a moc. Opět jsme ráno měli menší zpoždění, ale na ruskou rychlost si člověk už musí zvyknout. Další zdržení bylo díky pánům řidičům, kteří si nastavili navigaci přes centrum Prahy, a pak když tudy projížděli se divili, že je v centru zácpa. No, co nadělat. Do Varů jsme dojeli přesně na oběd, kde přišlo další čekání, protože se jim v restauraci rozbila fritéza. Naštěstí jsme my měli svíčkovou. Po obědě se Rusové vydali po skupinkách do termálu a já se spolužačkou a N., která se nechtěla koupat jsme si udělaly menší prohlídku města. Došly jsme až k hotelu Pupp, ruskému konzulátu a pravoslavnému chrámu Petra a Pavla. Prohlédly jsme si místní obchody, trhy, ochutnaly vodu z pramene a předstíraly, že jsme Rusky, abychom do města zapadly. 😀 Smály jsme se ruským nápisům a N. umírala u cedule „Exkurze s Igorem“. Na místě srazu jsme se pak stále míchali s jinými ruskými skupinkami (což bylo někdy dost vtipné :D), ale nakonec jsme nikoho neztratili a bezpečně v plném počtu došli až k autobusu.

Večer po příjezdu byl trochu problém, protože za prvé jsme přijeli o hodinu dřív, než se předpokládalo (pan řidič se poučil a tentokrát do centra nezajížděl), za druhé jejich učitelka jim dala rozchod a řekla, ať přijdou na večeři až za tu hodinu. My s J. jsme nechtěly čekat a přidaly se k nám další holky. Šly jsme do restaurace a tam nám řekli, že večeři jim dají, až jich tam bude většina. Byli tam asi 4 ze 40 a zavolat si nemohli. Aby toho nebylo málo, měla jsem vybitý mobil a nemohla volat hostitelským rodinám, kdy si pro ně mají přijet. Nakonec ale všechny spolužačky dorazily a všechno jsme zvládly.

Pátek

Pátek byl posledním dnem jejich pobytu v ČR a zároveň spojen s výletem do Prahy. Na tento den jsem se těšila nejvíc, protože s námi jela moje dobrá kamarádka K., která mimochodem zná i J.

Ráno jsme naložili kufry a vyrazili směr Praha. Kufr jsme nemohli pomalu snést ani ze schodů, protože J. si tu nakoupila snad 10 piv pro tatínka. 😀 Celou cestu jsme s K. a J. povídaly rusky i česky. V Praze jsme pak dojeli k Hradu, kde měli prohlídku Katedrály sv. Víta a Baziliky sv. Jiří. Toto všechno už moc dobře známe, tak jsme se s K. rozhodly mezitím zajít na skleničku… ale znáte to, maloměšťáci v Praze… Podařilo se nám objevit tak drahou restauraci, že jsme se poté, co nám servírka přinesla nabídku s cenami, raději nenápadně vytratily. Další restaurace, kterou jsme vybraly, byla naneštěstí zavřená. Až na třetí pokus jsme měly štěstí a daly si alespoň polívku a něco sladkého. Čekaly jsme pěkně dlouho, ale už jsme byli zvyklí… asi po dvou hodinách mi konečně E. zavolala, že jdou dolů z Hradu na oběd.

Po obědě jsme se s J. vydaly do Palladia a K. se jela učit na přijímačky, s tím, že se k nám za pár hodinek připojí. Nakonec jsme sháněly pro J. air maxy, za které utratila zbytek českých peněz.

Pak už nezbývalo nic jiného, než je doprovodit na nádraží (měly jsme pokyny od E.) a potom k autobusu. Naštěstí jsme nikoho cestou neztratili a z půlhodinovým zpožděním došli na místo. Tam jsme se s pláčem rozloučili a slíbili si, že se uvidíme za měsíc (já), ostatní za rok.

Odjeli a najednou tu je tak smutno. Už teď mi chybí… i přesto, že jsme na ně a jejich dochvilnost stále nadávali… prostě jiný kraj, jiné zvyky, jiná mentalita. Nemůžu se ale dočkat dubna, až pojedu já tam.

Tyto výměny jsou jedna z nejlepších věcí, co mě na naší škole potkala. Poznala jsem díky tomu hodně skvělých lidí a jsem za ně vděčná. Naučila se plno nových věcí. Na učení jazyků je to asi to nejlepší, co může být.. najít si kamarády a mluvit, nebát se… Za ten týden jsem se naučila slovíček jako nikdy a přitom zažila spoustu legrace a zážitků.

Děkuji moc všem, nejvíc asi E., které dalo ohromnou práci toto celé zorganizovat… stálo to hromady mailů, hovorů, úsilí a trpělivosti… ale doufám, že si to tu užili a že se jim u nás líbilo.

Pokud jste si to přečetli až do konce, smekám. 😀

Vaše Ann

Ze života gymplačky

Ahoj všichni!

Ráda bych se s Vámi podělila o kousek ze svého současného života a plánů.

Letos jsem v septimě, neboli ve třeťáku na osmiletém gymnáziu. Starší kamarádi mě děsí, že to nejhorší období teprve přijde, ale podle mě je třeťák zatím nejtěžší rok. Ono je to vidět i v přístupu lidí, jako by si všichni najednou začali uvědomovat, že se blíží maturita. Třeba někteří spolužáci, které jsem snad nikdy neviděla se něco učit, teď chodí po škole se sešitem a opakují si latinské názvy z biologie, přestože v ten den ji ani nemáme. Také není dne, aby nám někdo maturitu nepřipomenul a nezačal o tom mluvit. Nebo aby spolužáci nemluvili o tom, kam kdo chce na vysokou, kde bude bydlet a tak dále, přestože názory některých se mění jako aprílové počasí.

Processed with VSCOcam with f2 preset

V sobotu jsem byla na dalším dni otevřených dveří na Filozofické fakultě UK. Moc bych tam chtěla studovat jazyky, ale vím, že cesta k úspěchu bude ještě hodně těžká. Letos omezili přijímačky pouze na písemný test – tedy přesněji řečeno dva testy- jeden z jazyka a reálií a druhý z češtiny. Neměl by to být problém, protože z těch předmětů budu i maturovat, ale v těch přijímacích testech jsou občas otázky, které by nevěděl ani vysokoškolák a některé jsou zase příliš subjektivní.

Každopádně, vím, že bych se měla začít připravovat a zlepšovat, což je ale prakticky nemožné, když si chcete udržet dobré známky ve škole. Každý učitel totiž u nás prosazuje pouze svůj předmět a nezajímá ho, že už předem víte, že např. chemie je pro vás ztrátou času, který byste mohli místo toho využít třeba čtením povinné četby k přijímačkám. Myslím že to tak má většina gympláků… Učíte se a učíte, a pak zjistíte, že v praxi neumíte nic a většinu jste toho stejně zapomněli. To je asi to jediné, co mi na naší škole vadí, ale vím, že to tak bude všude, i na vysoké.

Co na ní naopak miluju jsou výměny s ruskou školou. Tím se dostávám k dalším mým nadcházejícím aktivitám v tomto roce. Ani nevím, jak dlouho už to trvá, co máme partnerskou školu v Rusku. Vím, většina lidí včetně spolužáků si řekne „Panebože, proč zrovna tam? Proč ne někde na západě?“ Ale já jsem šťasná i za ně a myslím, že ve většině případů jsou Rusové i milejší a přátelštější, než některé namyšlené západní národy. Každý rok, většinou na jaře k nám přijedou na týden studenti z naší partnerské školy, bydlí v rodinách nebo místním školním hotelu a mají tu program. Celý týden s nimi jezdíme na výlety po Česku a vždycky je to hrozně fajn.

Nebyla by to ale výměna, kdybychom nenavštěvovali my je. Předloni jsme proto měli možnost s pár dalšími lidmi do Ruska vyjet. Při naší cestě jsme si udělali výlet i do Moskvy a Petrohradu a musím říct, že to byl jeden z největších zážitků v mém životě. Nejen díky atmosféře, krásám této země, ale také díky všem skvělým lidem, se kterými jsem cestovala a které jsem tam mohla poznat.

Letos se tam chystáme znovu, ale tentokrát na studentskou konferenci. Je to něco jako u nás SOČ (středoškolská odborná činnost). Prostě píšete odbornou práci na nějaké téma, a pak to tam obhajujete před porotou. To je další věc, která mě teď zaměstnává. Psaní práce. Upřímně, v životě jsem žádnou odbornou práci nepsala a je to dost znát. Trávím nad tím poslední dobou většinu svého volného času. Neustálé vyhledávání informací, zdrojů, sepisování, tabulky… pak nám to zkontroluje náš ředitel a zase opravování, dohledávání, a tak pořád dokola. K tomu ještě hodnocení asi 600 dotazníků. Je dobré, že si tohle všechno můžeme vyzkoušet, protože do budoucna na vysoké se nám to bude hodit při psaní seminárních prací, ale na druhou stranu to zabije spousty času. A to ještě nemluvím o překladu a obhajobě. Docela se toho začínám děsit, ale na druhou stranu se jako správná cestovatelka šíleně těším na nové zážitky a až zase uvidím své ruské kamarády.

rr

Naše česko-ruská parta 🙂

 

Toto je můj studentský život ve zkratce, zkrátka, do školy je stále co dělat a příští rok bude ještě víc. Kromě toho všeho chci letos ještě stihnout udělat řidičák, abych to neodkládala donekonečna, tak uvidíme.

Toť pro dnešek vše. Jak jste na tom se studiem vy?

 

2016 je tu

Ahoj všichni!

Chtěla bych vám všem popřát krásný nový rok 2016, hodně zdraví a štěstí, ať se vám splní všechny vaše sny. Nezapomeňte, že i ta přání, která se zdají být nereálná se mohou splnit, pokud si to budeme přát. Jděte za svými sny, je to ta nejlepší cesta.

Moje předsevzetí na 2015 se splnila, splnily se mi sny, o kterých jsem nikdy v životě nedoufala. Procestovala jsem nejen kousek Evropy, ale splnil se mi i můj dětský sen, ve který jsem nikdy nedoufala a měla jsem možnost poznat Ameriku.

Přesto to byl jeden z nejsmutnějších roků. Jsou bohužel i věci, které už vrátit nejdou.. važte si prosím všeho, co máte, maličkostí, svých blízkých, rodiny, přátel … nikdy nevíte, co se stane a budete litovat, že jste neudělali něco podstatného.

Ale zpátky k cestování. Ráda bych se vám tu pochlubila tím malým kouskem světa, který jsem letos mohla prozkoumat. Moc to pro mě znamená. Děkuju všem, díky kterým jsem mohla něco takového zažít, jste skvělí. :)))

Because … To travel is to live.

Únor 2015 – Benátky

20150207_123508

Červen 2015 – New York City a Washington

P1170233

Srpen 2015 – Athény

P1180531

Září 2015 – Miláno

20150912_111100

Prosinec 2015 – Regensburg

20151202_154032

Krásný nový rok!