Jaro 2016: Russian tour de Czech

Ahoj všichni 🙂

Jaro je tady a s ním i plno nových zážitků. Abych vám to objasnila, v tomto týdnu k nám přijeli ruští studenti z naší partnerské školy v Jaroslavli. Žili u nás v rodinách a asi ve dvou hotelích ve městě. Měli naplánovaný na celý týden program, kterého se mohli zúčastnit i studenti, kteří je ubytovávali a kterým se chtělo pomoct s organizací.

Už dlouho před jejich příjezdem probíhaly přípravy, všechno se muselo zorganizovat a domluvit, až v neděli večer nadešel den jejich příjezdu.

Na cestě byli celkem dva dny a dvě noci. Jeli autobusem přes Bělorusko, kde přenocovali, protože v Rusku i Bělorusku platí zákaz převážet děti bez rodičů autobusem v noci. (Taky jsem nepochopila smysl toho zákazu, nechápou to dokonce ani oni.) V neděli večer jsme na ně už netrpělivě čekali na parkovišti. Byla zima a pršelo a měli sice „trochu“ zpoždění, ale vše proběhlo v pořádku a odvedli jsme si je domů. U mě bydlela kamarádka J., se kterou se znám už třetím rokem.

Pondělí

Náš program začal uvítací „besídkou“ ve škole. Připravili jsme občerstvení – zákusky, čaj… a malé pozornosti na uvítanou. Oni měli prezentaci o své škole a my zase o naší. Provedli jsme je po chodbách našeho dobře známého gymnázia, ukázali jim třídy a výuku. Nejvtipnější jim překvapivě přišla naše učebnice ruštiny. 😀

Potom jsme se vydali autobusem ještě do jedné školy, základky v našem okolí, kde se vyučuje ruština. Tam nás přivítala paní ředitelka a místní ruštinářka, provedli nás po škole, a pak nás čekalo setkání se studenty, kdy jsme se rozdělili do rusko- českých skupinek a povídali si s dětmi ze základky. My gympláci jsme pomáhali a překládali, co bylo potřeba. Seděla jsem se svou třídní E. – nejlepší ruštinářkou na světě, J. a dvěma milýma šikovnýma deváťačkama.

Po obědě jsme jeli do nákupního centra Černý most, kde si každý přišel na své a většina našich ruských přátel utratila velkou část svého kapesného. Nakonec jsme s J. skončily v Ovocném baru, kam nejprve vůbec nechtěla jít, protože si myslela, že „Ovocný“ je od slova „Ovošči“ neboli zelenina… aneb ať žijou česko-ruská homonyma 😀

Ještě bych zmínila jednu vtipnou historku z tohoto dne. Kamarádka N. si koupila česko-řecký slovník a přinesla nám ho ukázat s tím, že se chce učit česky.

My: „A proč česko-řecký?“

N: „Ruský neměli, jen česko-polský/řecký.“

My: „A proč sis nekoupila česko-polský?“

N: „No.. on byl oranžový a já mám radši modrou.“

Úterý

Protože s naší ruskou skupinkou přijel i jejich sbor, konal se dopoledne v místním kostele jejich koncert. Byl to opravdu zážitek, nádherná atmosféra, písně, ruština …

Na odpoledne byl naplánovaný výlet na Karlštejn. Možná jsem procestovala mnoho koutů světa, včetně Ameriky, ale trochu se stydím, že nejznámější místa své země jsem ještě neviděla. Na Karlštejně jsem byla poprvé a jsem moc vděčná za to, že jsem se tam mohla podívat, přestože nám počasí moc nepřálo. Byla hrozná zima, foukal vítr a na prohlídku jsme museli čekat venku, kde jsme hledali místo, kam se před tím nečasem schovat. Na hradě jsme se také moc neohřáli a bylo docela těžké vnímat v té zimě výklad, navíc v ruštině. Přesto se mi Karlštejn moc líbil a ráda bych se tam někdy vrátila v létě.

Zpáteční cesta byla trochu zdlouhavá, protože díky ruské rychlosti a spolehlivosti jejich učitelek (čekali jsme na ně asi 1,5 hodiny) a taky šikovným ruským pánům řidičům jsme se vrátili opravdu pozdě.

Středa

Ve středu jsme podnikli výlet na zámek Kačina, což bylo přáním ruských vedoucích. Zámek se mi moc líbil, i když mi to tam připadalo takové prázdné, bez života… ale to bude asi tím, že jsme tam byli mimo sezónu. Navíc, Kačina je letní sídlo, tak i to tomu odpovídá. Samozřejmě jsme zase ráno vyjeli s „menším“ zpožděním 40 minut, protože nám půlka lidí prostě nedorazila ze snídaně a jejich učitelku ani nenapadlo jim třeba zavolat.. ale vše jsme naštěstí dohnali a po prohlídce zámku si pochutnali na dobrém obědě.

Processed with VSCO with f2 preset
Processed with VSCO with f2 preset

Odpoledne jsme navštívili Kostnici v Sedlci a Kutnou Horu. Rusové nakupovali pytle suvenýrů a my Češi jsme jen kroutili hlavou, za jaké blbosti jsou schopni dát peníze. Na těchto místech jsem již několikrát byla se školou, tak to pro mě nebylo nic nového. Moje kamarádka J. stále hledala obchody s oblečením, ale bohužel jsme našly jen důchodcovskou módu a Vietnamce.

Processed with VSCO with f2 preset
Processed with VSCO with f2 preset

Po večeři jsme se tedy rozhodly s J., že pojedeme na nákupy do nedalekého obchodního centra. Postupně se k nám přidaly další holky, takže jsem celkem vezla 5 Rusek. Holky nakupovaly a já na ně čekala a usínala v kavárně.

Čtvrtek

Čtvrtek byl jedním z nejnáročnějšách dnů celé česko-ruské tour. Jeli jsme totiž do Karlových Varů. Po třech dnech už byli někteří unavení, ale přesto jsme se těšili a moc. Opět jsme ráno měli menší zpoždění, ale na ruskou rychlost si člověk už musí zvyknout. Další zdržení bylo díky pánům řidičům, kteří si nastavili navigaci přes centrum Prahy, a pak když tudy projížděli se divili, že je v centru zácpa. No, co nadělat. Do Varů jsme dojeli přesně na oběd, kde přišlo další čekání, protože se jim v restauraci rozbila fritéza. Naštěstí jsme my měli svíčkovou. Po obědě se Rusové vydali po skupinkách do termálu a já se spolužačkou a N., která se nechtěla koupat jsme si udělaly menší prohlídku města. Došly jsme až k hotelu Pupp, ruskému konzulátu a pravoslavnému chrámu Petra a Pavla. Prohlédly jsme si místní obchody, trhy, ochutnaly vodu z pramene a předstíraly, že jsme Rusky, abychom do města zapadly. 😀 Smály jsme se ruským nápisům a N. umírala u cedule „Exkurze s Igorem“. Na místě srazu jsme se pak stále míchali s jinými ruskými skupinkami (což bylo někdy dost vtipné :D), ale nakonec jsme nikoho neztratili a bezpečně v plném počtu došli až k autobusu.

Večer po příjezdu byl trochu problém, protože za prvé jsme přijeli o hodinu dřív, než se předpokládalo (pan řidič se poučil a tentokrát do centra nezajížděl), za druhé jejich učitelka jim dala rozchod a řekla, ať přijdou na večeři až za tu hodinu. My s J. jsme nechtěly čekat a přidaly se k nám další holky. Šly jsme do restaurace a tam nám řekli, že večeři jim dají, až jich tam bude většina. Byli tam asi 4 ze 40 a zavolat si nemohli. Aby toho nebylo málo, měla jsem vybitý mobil a nemohla volat hostitelským rodinám, kdy si pro ně mají přijet. Nakonec ale všechny spolužačky dorazily a všechno jsme zvládly.

Pátek

Pátek byl posledním dnem jejich pobytu v ČR a zároveň spojen s výletem do Prahy. Na tento den jsem se těšila nejvíc, protože s námi jela moje dobrá kamarádka K., která mimochodem zná i J.

Ráno jsme naložili kufry a vyrazili směr Praha. Kufr jsme nemohli pomalu snést ani ze schodů, protože J. si tu nakoupila snad 10 piv pro tatínka. 😀 Celou cestu jsme s K. a J. povídaly rusky i česky. V Praze jsme pak dojeli k Hradu, kde měli prohlídku Katedrály sv. Víta a Baziliky sv. Jiří. Toto všechno už moc dobře známe, tak jsme se s K. rozhodly mezitím zajít na skleničku… ale znáte to, maloměšťáci v Praze… Podařilo se nám objevit tak drahou restauraci, že jsme se poté, co nám servírka přinesla nabídku s cenami, raději nenápadně vytratily. Další restaurace, kterou jsme vybraly, byla naneštěstí zavřená. Až na třetí pokus jsme měly štěstí a daly si alespoň polívku a něco sladkého. Čekaly jsme pěkně dlouho, ale už jsme byli zvyklí… asi po dvou hodinách mi konečně E. zavolala, že jdou dolů z Hradu na oběd.

Po obědě jsme se s J. vydaly do Palladia a K. se jela učit na přijímačky, s tím, že se k nám za pár hodinek připojí. Nakonec jsme sháněly pro J. air maxy, za které utratila zbytek českých peněz.

Pak už nezbývalo nic jiného, než je doprovodit na nádraží (měly jsme pokyny od E.) a potom k autobusu. Naštěstí jsme nikoho cestou neztratili a z půlhodinovým zpožděním došli na místo. Tam jsme se s pláčem rozloučili a slíbili si, že se uvidíme za měsíc (já), ostatní za rok.

Odjeli a najednou tu je tak smutno. Už teď mi chybí… i přesto, že jsme na ně a jejich dochvilnost stále nadávali… prostě jiný kraj, jiné zvyky, jiná mentalita. Nemůžu se ale dočkat dubna, až pojedu já tam.

Tyto výměny jsou jedna z nejlepších věcí, co mě na naší škole potkala. Poznala jsem díky tomu hodně skvělých lidí a jsem za ně vděčná. Naučila se plno nových věcí. Na učení jazyků je to asi to nejlepší, co může být.. najít si kamarády a mluvit, nebát se… Za ten týden jsem se naučila slovíček jako nikdy a přitom zažila spoustu legrace a zážitků.

Děkuji moc všem, nejvíc asi E., které dalo ohromnou práci toto celé zorganizovat… stálo to hromady mailů, hovorů, úsilí a trpělivosti… ale doufám, že si to tu užili a že se jim u nás líbilo.

Pokud jste si to přečetli až do konce, smekám. 😀

Vaše Ann

Reklamy

2 thoughts on “Jaro 2016: Russian tour de Czech

  1. to je zajímavý zákaz, ale na jednu stranu… trochu to chápu :)) to je dobré s tím slovník 😀 😀 ale hezky jste jim to zorganizovali! je to fakt parádní :)) já na Karlštejně sice byla, ale moc si to nepamatuji 😀 určitě si to užili a bavili se… 😉 už podle tvého článku to zní skvěle :))

    Liked by 1 osoba

  2. Děkuji za pochvalu 🙂 doufám, že se miminkám bude dařit 🙂 štěňátka jsou super 🙂 my máme teď roční štěndo 😀

    Vypadá to že jste si týden parádně užili 😀 Podle fotek to vypadá super 😉 Ty výměny jsou super! 🙂

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s