Milán – EXPO 2015

Ahoj všichni! Mám tu pro vás zase jeden z mých cestovatelských zážitků. V září jsme s mamkou a naší známou navštívily na 3 dny Milán. Byl to vlastně dárek k mamčiným narozkám, obě milujeme Itálii (a hlavně italskou kuchyni a kafe). Jelikož se letos v Miláně konala celosvětová výstava EXPO, spojily jsme výlet i s večerní návštěvou výstavy. V Miláně jsem byla podruhé.

20150911_132512

V pátek ráno jsme odletěly z Prahy do Milána, ubytovaly se v hotelu nedaleko centra a vyrazili na EXPO. Každý zúčastnéný stát zde měl svůj pavilon, včetně Česka. Nejprve jsme navštívili pavilon USA, potom Slovensko, Rusko a Anglii. V každém z nich bylo něco, co stojí za vidění. Mrzí mě, že jsme toho nestihly víc, ale myslím, že na to by byl potřeba minimálně týden. Téma výstavy bylo „Jídlo budoucnosti,“ tedy celá atmosféra se nesla v duchu kolem potravin, typických pro danou zemi a historie stravování.

20150911_204531

20150911_204831

20150911_205359

20150911_212608

Ruská tradiční jídla

Druhý den jsme se vydaly do centra města. Asi nejdůležitější náměstí v Miláně je „Piazza del Duomo“ s dominantním Dómem, který jsme také navštívily. Pak je tu samozřejmě opera La Scala, módní pasáž Viktoria Emanuela a mnoho dalších obchodů s módou. Ráj na zemi, až na ty ceny. Proto jsme se odpoledne vydaly metrem na nákupy do obchodního centra, kde byly ceny o něco přijatelnější.

20150913_083220

Miluju snídaně! ♥

20150912_111100

20150912_104858

La Scala

Večer jsme strávily opět na EXPO. Tentokrát jsme měly určitý cíl – náš pavilon. Myslím, že jsme si jako stát ostudu rozhodně neudělali. Nejvíc se mi líbila expozice s názvem „Laboratoř ticha“, která představovala ukázku českého lesa se studánkou.

20150912_210618

Česko vede!

20150912_211023

Český les, pro představu :))

Poslední den jsme strávily opět v centru. Bohužel začalo pršet, tak jsme už nic moc nestihly, jen projít hodně obchodů. Překvapilo mě, že jsem tam objevila i mou oblíbenou Victoria’s Secret. V poledne jsme si došly na poslední, pravý italský oběd. Máme tam takovou oblíbenou restauraci, kde dělají nejlepší foccaciu. Prostě italské jídlo je top!

20150911_120855

Moje „malá“ závislost

Po obědě jsme se vrátily na hotel, dobalily poslední věci a vydaly se směr letiště. Tam jsme si ještě nějakou hodinku navíc počkaly, kvůli zpoždění nějakého letadla, ale nakonec jsme v pořádku přiletěly domů.

Určitě všem doporučuju navštívit Milán a užít si tady tu správnou italskou atmosféru, dobré jídlo, památky, obchody… Je toho tam hodně k vidění. 🙂

Mějte se hezky!

Vaše Ann

Reklamy

Hello :)

Ahoj všichni! Jak se máte?

Asi jste si všimli, že pořád měním vzhled blogu, tak abych to vysvětlila –  potřebuju stále změny, pořád se mi něco nelíbí. Ale tohle už je snad konečná verze a takhle to už zůstane.)

Jinak u mně není nic moc nového, stále jsem zaměstnaná něčím doma nebo ve škole. Minulý víkend jsem strávila v Praze. Byla jsem na dni otevřených dveří své budoucí VŠ. Sice jsem teprve ve třeťáku, ale maturita a přijímačky se už šíleně blíží, tak jsem to tam chtěla tak nějak okouknout. První pocity byly super, lidi moc milí a sympatičtí, líbí se mi tam. Tak teď ještě udělat za rok ty přijímačky, nejlépe na obor, který chci. ))

20151017_161959

No řekněte, že je to nejkrásnější výhled ze školy, jaký můžete mít? 😊

Na jednu stranu vím, že se tam hrozně těším, ale na tu druhou vůbec nejsem (a pochybuju, že za rok budu) připravená odejít. Jsem na osmiletém gymplu a 8 let na jedné škole, to je fakt už něco. Vím, že někdo je na základce 9 let, ale tady to je prostě už něco víc.. Když si to vezmete, většinu spolužáků znám už od školky nebo od základky. Prakticky jsem s těma lidma vyrůstala, ať už jsou to spolužáci nebo učitelé. Za ty roky jsme si na sebe všichni zvykli a vím, není to vždycky ideální, nemám tu ani nejlepší kamarády… ale je to domov, místo kam patřím a bude mi asi dlouho trvat, než si zvyknu úplně někde jinde. No co, změna je život, nic s tím nenaděláme.

20151017_171613

Tu písničku jsem prostě nemohla nesdílet. Mám Adele hrozně moc ráda a je skvělé, že je zase zpátky. Dokonalost!

Mějte se krásně a užívejte krásy podzimu!)

Vaše a

Něco pro pobavení

Při cestování si člověk užije spoustu zábavy. Občas narazí na „zajímavé“ lidi, dá se s nimi do řeči a vzpomínky jsou na světě. Mám tu pro vás pár mých nejvtipnějších a nejtrapnějších zážitků z cest, na které si ještě vzpomínám.

20150808_145114

Německo 2010

Šli jsme do restaurace a chtěli jsme si objednat. Bylo mi asi 12, takže moje němčina nebyla nic moc, zato jsem hrdě prohlašovala, že se domluvím. Přišla servírka a spustila jsem. Mluvila na mě německy a já jí nerozumněla, nikdo z naší rodiny samozřejmě taky ne, tak se přidala mamka se svou angličtinou a italštinou. Nějak jsme se domluvili, najedli se a servírka byla zpět s účtem. Chvíli na nás mluvila a hádejte co z ní vylezlo nakonec?

Byla to Slovenka a celou dobu přemýšlela, co jsme za národnost my.:D

Rusko 2013

Přišla jsem na recepci ve Slovenském domě v Moskvě s tím, že potřebuju klíč od pokoje. Paní mi odověděla slovensky, ale mně to prostě nedošlo a pokračovala jsem rusky, dokud mi v ruštině neřekla: „Vy neznáte slovenštinu?“ „Da, znaju!“

***

Kamarádka po příjezdu do Ruska ke své ruské kamarádce: „Ty takaja úžasnaja!“ (užasnyj v ruštině znamená pravý opak co v češtině :D) Asi si umíte představit, jak se na nás ta Ruska podívala…:D

***

V letadle Moskva- Praha: Nastupujeme a nějaký pán obchází letadlo a všech se ptá:

  • „Dobrý den, taky letíte do Prahy?“
  • „Ne, vyskakujeme na Ukrajině.“

USA 2015

Náš pan učitel- důchodce se učí anglicky:

Na letišti byl nápis „Drop your bag“

„Bag je taška. A drop.. to je ten pták, ne? Drop velký, největší pták Evropy. Oni si myslí, že ho mám v tašce?“

***

Náš ředitel nám chce dát rozchod na Times Square. Zastavíme, ale přijde k nám černoch, který tam prodává lístky do divadla a začne nás vyhánět:

„It’s my businnes here!“

Náš ředitel: „But this is my businnes!“

Výše zmiňovaný pan profesor: „No, it’s my businnes!“ A začne zpívat: „Ach synku, synku…“

Řecko 2015

Řek ve vlaku: Where are you from?“

Já: „Czech Republic“

„What?“

„Czech Republic. Prague!“

„Oh, it’s in Turkey?“

Itálie 2015

Incident, který nikdy nepochopím:

V Miláně na náměstí ke mně přijde Číňanka a spustí na mě čínsky.

Já: „What, please?“

Mluví dál čínsky a směje se.

Přivede další Číňany, vyfotí se se mnou a mluví na mě dál a čeká snad, že jim rozumím. (Určitě vypadám na to, že umím čínsky :D)

To jsou takové ty hlavní, co se mi vryly do paměti na celý život. A myslím, že nejsem sama. Jaké vtipné zážitky z cest máte vy? )

Dětství v dnešní době?

travel-the-world-quotes-2Nedávno jsme si s kamarádkami říkaly, jak se doba hrozně změnila od té, ve které jsme vyrůstaly a jak jsme rády, že na tom jsme tak jak jsme. Nevím, jestli je to moderní dobou, nevšímavými rodiči nebo je problém ještě někde jinde, ale když vidím některé dnešní děti, je mi z toho nanic…

Když jsem byla malá já, nebylo běžné mít mobil ani počítač. Když se začínaly mobily rozjíždět, byly to takové ty obyčejné, pouze k volání, sms a maximálně nějaká jednoduchá hra. Jedna spolužačka, která měla tatínka pilota od něho dostala úplně první iPhone, ale byla jediná široko daleko.. A teď? Jdu kolem základky, všechny děti na mobilech a prohlížejí si facebookové profily. Já v jejich věku netušila, že nějaký fb existuje. Hráli jsme si tam honičku nebo na babu a vesele čekali na rodiče.

Některé děti opravdu tráví většinu času na svém profilu a píší všem, jak je život hnusný, jak je nikdo nemá rád, mají hroznou rodinu atd. Přitom mají (z vlastních zkušeností vím) často skvělou rodinu, rodiče jim koupí, co jim na očích vidí a běda když ne.. děcko začne zase fňukat, jak jsou na něj všichni zlí a že život nemá cenu. Neumí si ničeho vážit. Neumí se učit. Nemá kamarády, kromě těch „internetových“, kteří mají podobný problém jako on.

Kdysi jsme do této internetové komunity patřily taky, ale nikdy jsme se nechovaly takto. Jen jsme si večer psaly s kamarádkami na chatu stránky jedné holky o úplně normálních tématech k našemu věku, a to nám bylo už 14. Já byla v té době v opravdu těžké situaci, ale nikdy by mě nenapadlo psát někomu takové věci. A ty děcka teď..? Nic jim není trapné.

Je mi z toho do breku. Říkám si, kam ten svět spěje, kde je chyba? V nás? V okolí? V jejich rodičích? Ale ze všeho nejvíc jsem ráda, že jsem vyrůstala tam, kde jsem vyrůstala a v 11 letech byla mou největší starostí škola a pes. Že jsme přišli domů, učili se, pomáhali rodičům a vážili si jich, povídali si s kamarády a nebyl čas na žádné litování se a sebepoškozování.

Jste na tom stejně?

Vaše a

Řecko: Vzpomínky na léto a kouzlo antiky

Podzim je tu v plném proudu, venku je ráno zima jak na sibiři a jediné, čím se teď můžeme zahřát jsou vzpomínky na léto. Proto tu mám pro vás pár zážitků z mého letního cestování.

Část letních prázdnin jsem strávila na dovolené v Řecku. Cesta byla naplánovaná už dlouho předem, ale nějak nám nevyšla doprava a jediné cenově přijatelné letenky v našem termínu byly k dostání pouze přes Istanbul. Přesto jsme ani chvilku neváhali a za několik týdnů poté jsme už seděli v letadle směr Athény. Cesta byla celkem dlouhá, ale nemohu si stěžovat. Letěla jsem poprvé s Turkish Airlines a vážně se to vyplatí, Turci jsou moc milí a mají výborné jídlo. Jediný problém je obrovské letiště v Istanbulu, kde se dá snadno ztratit. Zato tu ale potkáte zástupce snad všech národností a náboženství světa.

P1180677

Z Athén jsme ještě ten večer pokračovali vlakem do našeho letoviska v Olympské riviéře, kam jezdíme na dovolenou už léta. Řeckým vlakem jsem ale jela letos poprvé a musím říct, že v noci je to opravdu masakr. Obzvlášť teď, když je Řecko plné uprchlíků. Řekové, jak už je známo jsou noční národ (a v tom horku se jim ani nedivím) a cestují vlakem převážně v noci. Také mají zadarmo místenky, což jsme my samozřejmě nevěděli, takže jsme část cesty museli stát, dokud jedna místní rodinka nevystoupila.

Ráno jsme konečně dorazili do cíle. Opravdu to stálo za to vidět zase po dvou letech východ slunce nad mořem. Nejkrásnější pohled!

20150820_072755U moře jsme strávili přesně 13 dní. Opravdu jsem si to užívala, byly to jedny z nejhezčích dnů prázdnin. Zasloužený odpočinek po celém roce.)

P1180167

P1180189

Poslední dny dovolené jsme se rozhodli strávit výletem do Athén, odkud jsme pak rovnou jeli na letiště. Athény byly vždycky mým snem. Už jako malá jsem četla a sledovala řecké báje a obdivovala antickou historii. A teď jsem stála tam, kde to všechno začalo. Je to zvláštní pocit, když si představíte, jak staré to město je. Kdo asi těmi ulicemi chodil před tisíci lety před námi? A jak dokázali lidé v té době vystavět takovou nádheru? Řecko má svou historii, která působí takovým magickým, krásným dojmem. Musím říct, že Athény se staly jedním z mých nejoblíbenějších míst vůbec. Určitě se tam plánuji ještě vrátit.

P1180549

P1180531

20150822_151232

Toť pro dnešek vše. Myslím, že tato dovolená byla jeden velký zážitek a Řecko všem určitě doporučuju!:)

Your

a

Mezinárodní letní česko-ruská škola Březnice 2015

V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o zážitky z letního tábora, kde jsem strávila polovinu července. Napadlo mě, že by to třeba mohlo někoho zaujmout.

DSC05717Pro začátek, abych vysvětlila, co je to vůbec zač. Je to takový menší soukromý tábor, nebo spíše letní škola, pořádaná Česko-ruskou společností za pomoci mnoha sponzorů. Sejdou se tady každý rok děti z ČR a z Ruska a učí se zábavnou formou jazyky – my ruštinu, oni češtinu. Poprvé jsem se o tom dozvěděla loni. Moc mě to lákalo, a tak když mě kamarádka řekla, jestli bych nejela s ní, s radostí jsem kývla.

Naše směna začínala v neděli obědem. Vlakem jsme dojely až na místo a v nesnesitelném letním horku dotáhly kufry asi 1,5 km k areálu školy a internátu, kde jsme bydleli. Hned po obědě nám přijela vedoucí A. a následovalo seznamování mezi námi, Čechy a rozdělování do skupin na pokročilé a začátečníky. Část Rusů přijela už večer, několik dalších někdy ve 2 ráno a další až v 7. Celkem nás bylo něco kolem 30-40, takže jsme se všichni znali.

V pondělí ráno hned začala výuka. Skupiny se střídaly, každý den měl někdo 3 hodiny dopoledne, někdo 3 hodiny odpoledne. Já jsem byla ve „starších“. Výuka probíhala úplně pohodově, měli jsme fajn učitelku – Rusku žijící v Česku. Učili jsme se spíše takové potřebné věci, než gramatiku. Nová slovíčka, hodně jsme si povídali vždy na nějaké téma, četli zajímavosti o Rusku, koukali na filmy, zpívali písničky …

Zbytek měl buď nějaký program, nebo jsme chodili s naší mladší vedoucí L. cvičit do posilovny, hráli hry, povídali si s Ruskama…

Hned asi 2. den jsme se zapisovali na sporty jako tenis, volejbal, fotbal, přehazovaná, takže pak se vždy večer hrály turnaje. Nechyběly ani šachy, piškvorky aj. Podruhé v životě jsem hrála stolní tenis s dospělým Rusem, asi si umíte představit, jak to dopadlo. Ale byla sranda. 😀

Každý večer se organizovala tzv. „planjorka“. Všichni jsme si prostě sedli do kruhu potmě a kolovala mezi námi svíčka. Každý, když na něj přišla řada musel říct, co se mu ten den líbilo a co ne. Potom se řeklo, co se bude dít další den. Vždy se to protahovalo až do večerky, tak jsme byli rádi, že na další týden se planjorka přesunula před večeři a říkalo se opravdu jen to nejdůležitější.

Jeli jsme za poznáním na několik výletů do okolních měst, třeba k památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké – tam se mi opravdu moc líbilo… je tam Dvořákův dům, Rusalčino jezero a kolem takový park a prostě klid.

20150721_110342

Dále jsme navštívili Příbram, tamější doly a hornické muzeum, pravoslavný kostel a na odpoledne si pro nás místní fotbalový klub připravil sportovní den. Hráli jsme volejbal, fotbal a byly různé sportovní soutěže. Všichni tam byli moc milí. Večer se opékaly buřty, které nám zajistili také naši příbramští sponzoři. Po příjezdu domů na nás ale ještě čekala večeře. Můžu říct, že o jídlo tam fakt nouze nebyla. Stále vařili typická česká jídla, často knedlíky (na ty se někteří Rusové moc dobře netvářili, ale co už.)

20150718_170747

Nejvíce se ruská část naší partičky těšila do Prahy, naopak nám téměř-pražským se nechtělo vracet takovou dálku. Ale myslím, že nakonec všichni byli spokojení a nakoupili, co potřebovali i nepotřebovali. Celou zpáteční cestu vlakem jsme zpívali, jak české, tak ruské písně. Asi na nás byl fakt super pohled a lidi, co s námi jeli ve vagonu museli být nadšení, když všichni sborově spustili ruskou hymnu. Nezapomenutelné.

20150719_135022

Asi v polovině druhého týdne jsme začali nacvičovat na závěrečné vystoupení. Nebylo moc času, takže jsme fakt přetahovali, využívala se každá chvilka, kdy se sešly obě skupiny pohromadě. Také se využily téměř všechny talenty, každý měl, co dělat. Zpívali jsme ruskou písničku, oni zase českou, hráli jsme pohádku v obou jazycích, tancovali polku a kadrilu. Na konci bylo vyhlášení, každý dostal nějaké dárky od sponzorů a osvědčení.

Poslední den jsme strávili na výletě na zámek Blatná (kde se mimochodem natáčela scéna z pohádky „Šíleně smutná princezna“) a potom jsme pokračovali do Strakonic. Všichni už byli šíleně unavení.

20150725_111408

Druhý den ráno bylo už doopravdy smutno. Nesnáším loučení, uf. Ale není všem dnům konec a doufám, že se s většinou lidí ještě někdy uvidím, protože byli fakt skvělí. 🙂

Toť vše. Pokud by to někoho zaujalo natolik, že by uvažoval o účastí příští rok, klidně napište, budu jen ráda.))

Vaše

a

New York City: sen nebo skutečnost?

Také jste snili nebo stále sníte o tom, jaké to je chodit po Broadwayi, snídat u Tiffanyho, nakupovat v Macy’s a procházet se na dalších místech, které jste dosud viděli jen ve filmech nebo na plakátech? Mně se ten sen splnil…

Tenkrát mi bylo deset, seděla jsem pod obřím plakátem NYC ve svém pokojíčku, v ruce držela dva dolary, které mi věnovala tehdy blízká kamarádka, co USA navštívila. Už tehdy jsem si řekla, že to tam prostě musím poznat. Jen jsem nečekala, že někdy bude taková příležitost.

Nicméně, loni v září přišla. Díky osobě, které si nesmírně vážím a která shodou náhod miluje toto město a vůbec cestování stejně jako já a dalším dvěma skvělým lidem na naší škole. Tak se zkrátka vyvěsily letáky ve škole a kupodivu se přihlásilo tolik účastníků, že jsme se museli rozdělit na dvakrát.

Po asi půlročních přípravách, kdy se sháněly letenky, ubytování, psalo na velvyslanectví a zařizovala ESTA – elektronické turistické vízum do USA, konečně nastal osudný den. Nemohla jsem tomu uvěřit. Odjížděli jsme z našeho města asi ve 3 hodiny ráno. Letěli jsme s British Airways z Prahy s přestupem v Londýně na Heathrow. Měli jsme tam asi jen hodinu na přestup na terminál na druhém konci letiště. Měla jsem hrozné nervy, že to nestihneme. Obzvlášť když 3 naše lidi při nástupu do autobusu na náš terminál nechtěli pustit kvůli nedostatku místa. Prostě Britové. Ale nakonec jsme to zvládli a v plném počtu se dopravili k našemu letadlu.

20150529_075728

Letěli jsme 8 hodin. Na letišti JFK jsme museli projít imigračním pohovorem, ze kterého jsem měla strach už dlouhou dobu předem. Naštěstí jsme prošli všichni bez problémů. Následovala cesta air trainem a později metrem z letiště, a pak už jsme se konečně ocitli v centru města, které nikdy nespí.

Musím přiznat, že první dojmy z New Yorku nebyly takové, jaké jsem čekala. Vystoupili jsme z metrav největším poledním horku a ve špinavé, zapáchající ulici plné černochů. Pak jsme se unavení a částečně zklamaní vydali k hotelu kousek od Times Square. Teprve tam přišlo to kouzlo, ta chvilka, kdy si většina z nás uvědomila, že je to skutečně New York. Asi jako když se zamilujete. A když tam pak přijdete večer a v záři všech světel se proplétáte davem lidí a přebíháte křižovatky na červenou jako většina Američanů, je to nepopsatelný pocit.

Times Square

Times Square

Hned první večer jsme navštívili Empire State Building, tedy vyhlídku v 86. patře. Byl to nepopsatelný pocit, být v takové výšce a dívat se dolů, jak slunce zapadá nad Manhattenem.

P1170032

Druhý den jsme navštívili Rockefellerovo centrum, potom jsme se přesunuli do Central Parku – zelenému srdci New Yorku. Prohlédli jsme si Strawberry Fields a památník „Imagine“ na počest Johna Lennona a The Beatles, dále jsme navštívili Přírodovědné muzeum. Potom jsme se vydali přes 5. Avenue zpět na Times Square.

Rockefeller Center

Rockefeller Center

Central Park - zelené srdce New Yorku

Central Park

5th Avenue

5th Avenue

Navštívili jsme i památník Dvojčat, na jejichž místě teď stojí dva obrovské bazény s vyrytými jmény obětí. Prošli jsme se finanční čtvrtí a Wall Street.

Památník dvojčat

Památník dvojčat

Socha Svobody

Socha Svobody

Jeli jsme se samozřejmě podívat i na Sochu Svobody (v reálu se zdá proti celému Manhattonu docela malá) na Liberty Island a Ellis Island, kde jsme navštívili muzeum přistěhovalectví. Dále jsme byli na Brooklynském mostě, v čínské a italské čtvrti…

Cesta na Liberty Island

Cesta na Liberty Island

Za trochou kultury někteří z nás vyrazili do divadla na Broadwayi na muzikál „On the Town“. Rozhodně to za to stálo – herecké i pěvecké výkony byly boží, ale prostě Američané mají docela jiný humor než my, a tak se každou chvíli všichni hlasitě smáli a my jsme jenom koukali a nechápali, kde je vlastně ten vtip. Co jsem nečekala, ale nepřekvapilo mě to, byla americká vlajka přes celou oponu na začátku představení, s tím, že všichni povstali a spustili sborově americkou hymnu. Tady jsem si uvědomila, že přestože toho většina Američanů tak málo o své historii a souvislostech ví (třeba moje americká spolužačka v 17 letech neví ani co byla Občanská válka a kde je Mount McKinley, přestože je to fajn chytrá holka – prostě se to neučili), jsou nepředstavitelně hrdí na svůj národ. Nevím, jestli je to dobře. Prostě myšlení většiny funguje asi tak jako „Jsem Američan, a proto jsem nejlepší.“ Nejde jim to vyčítat, jsou prostě jinak vychovaní než my, tak si to asi ani neumíme představit. Na druhou stranu bychom se od nich mohli trochu vlastenectví přiučit.

20150530_200609

Každý den našeho pobytu v NYC jsme začínali snídaní na Times Square a končili zase tam. Večer jsme chodili nakupovat. Navštívili jsme obchodní dům Century 21, kde se dalo opravdu levně nakoupit značkové věci, dále samozřejmě nejstarší obchoďák v NYC – Macy’s a každý večer jsme končili také na Times Square, kde si každý už přišel na své.

P1170296

M&M obchod

20150529_213158

Vrátili jsme se stejnou cestou jako jsme přiletěli tam, přes Londýn. Musím říct, že časový posun při zpáteční cestě se snáší daleko hůř, než při cestě do Ameriky. Ale nikdy bych za nic neměnila. Tedy pokud ano, určitě bych tam zůstala déle. Přes mnoho nedostatků, které člověk nepozná jinak než na vlastní kůži, jsem si New York zamilovala. Lidé, se kterými jsem se tam setkala byli velice milí a přátelští, všechno jsme krásně stihli, a kromě několika přeháněk – a to myslím fakt průtrže, kdy z nebe tečou proudy vody, ne jako ty u nás – jsme měli hezké počasí a prostě úžasné zážitky. Myslím, že jsme si to skvěle užívali všichni.

Brooklynský most

Brooklynský most

Jsem moc vděčná lidem, kteří jsou stejně nadšení jako já a díky kterým jsem se tam mohla podívat. Také mamince a zbytku rodiny, protože bez nich bych na to nemohla ani pomyslet. Mohla jsem si vybrat k osmnáctinám NYC, řidičák nebo jazykovou zkoušku. Myslím, že jsem vybrala nejlíp. Doufám, že se tam ještě někdy vrátíme, alespoň s některými lidmi. Možná tam pojedu při studiu. New York je prostě moje láska na celý život a navždy zůstane. Pokud byste náhodou někdy měli šanci jako já podívat se tam, nebo kamkoli jinam do Ameriky, určitě do toho jděte. A když si to budete moc přát, splní se vám to.

Na závěr tu mám pár fotek. Těšte se ještě na  článek o Washingtonu. Snad vás moc nenudím. 😀

a