Naše cesta na Mallorcu

Kdo mě zná, ví, že každý rok jezdíme pravidelně na dovolenou do Řecka. Letos jsme si ale s mamkou řekly: „Proč nezkusit něco nového?“ Dívaly jsme se po nějakých cenově přijatelných letenkách a hurá – Palma de Mallorca na červenec, z Mnichova. Řekly jsme si, proč ne, aspoň si přitom uděláme zastávku v Německu. A bylo rozhodnuto. Během jara jsme si zamluvily hotely a mohlo se vyrazit.

20160708_184411

Celý příspěvek

Reklamy

Jaro 2016: Russian tour de Czech

Ahoj všichni 🙂

Jaro je tady a s ním i plno nových zážitků. Abych vám to objasnila, v tomto týdnu k nám přijeli ruští studenti z naší partnerské školy v Jaroslavli. Žili u nás v rodinách a asi ve dvou hotelích ve městě. Měli naplánovaný na celý týden program, kterého se mohli zúčastnit i studenti, kteří je ubytovávali a kterým se chtělo pomoct s organizací.

Už dlouho před jejich příjezdem probíhaly přípravy, všechno se muselo zorganizovat a domluvit, až v neděli večer nadešel den jejich příjezdu.

Na cestě byli celkem dva dny a dvě noci. Jeli autobusem přes Bělorusko, kde přenocovali, protože v Rusku i Bělorusku platí zákaz převážet děti bez rodičů autobusem v noci. (Taky jsem nepochopila smysl toho zákazu, nechápou to dokonce ani oni.) V neděli večer jsme na ně už netrpělivě čekali na parkovišti. Byla zima a pršelo a měli sice „trochu“ zpoždění, ale vše proběhlo v pořádku a odvedli jsme si je domů. U mě bydlela kamarádka J., se kterou se znám už třetím rokem.

Pondělí

Náš program začal uvítací „besídkou“ ve škole. Připravili jsme občerstvení – zákusky, čaj… a malé pozornosti na uvítanou. Oni měli prezentaci o své škole a my zase o naší. Provedli jsme je po chodbách našeho dobře známého gymnázia, ukázali jim třídy a výuku. Nejvtipnější jim překvapivě přišla naše učebnice ruštiny. 😀

Potom jsme se vydali autobusem ještě do jedné školy, základky v našem okolí, kde se vyučuje ruština. Tam nás přivítala paní ředitelka a místní ruštinářka, provedli nás po škole, a pak nás čekalo setkání se studenty, kdy jsme se rozdělili do rusko- českých skupinek a povídali si s dětmi ze základky. My gympláci jsme pomáhali a překládali, co bylo potřeba. Seděla jsem se svou třídní E. – nejlepší ruštinářkou na světě, J. a dvěma milýma šikovnýma deváťačkama.

Po obědě jsme jeli do nákupního centra Černý most, kde si každý přišel na své a většina našich ruských přátel utratila velkou část svého kapesného. Nakonec jsme s J. skončily v Ovocném baru, kam nejprve vůbec nechtěla jít, protože si myslela, že „Ovocný“ je od slova „Ovošči“ neboli zelenina… aneb ať žijou česko-ruská homonyma 😀

Ještě bych zmínila jednu vtipnou historku z tohoto dne. Kamarádka N. si koupila česko-řecký slovník a přinesla nám ho ukázat s tím, že se chce učit česky.

My: „A proč česko-řecký?“

N: „Ruský neměli, jen česko-polský/řecký.“

My: „A proč sis nekoupila česko-polský?“

N: „No.. on byl oranžový a já mám radši modrou.“

Úterý

Protože s naší ruskou skupinkou přijel i jejich sbor, konal se dopoledne v místním kostele jejich koncert. Byl to opravdu zážitek, nádherná atmosféra, písně, ruština …

Na odpoledne byl naplánovaný výlet na Karlštejn. Možná jsem procestovala mnoho koutů světa, včetně Ameriky, ale trochu se stydím, že nejznámější místa své země jsem ještě neviděla. Na Karlštejně jsem byla poprvé a jsem moc vděčná za to, že jsem se tam mohla podívat, přestože nám počasí moc nepřálo. Byla hrozná zima, foukal vítr a na prohlídku jsme museli čekat venku, kde jsme hledali místo, kam se před tím nečasem schovat. Na hradě jsme se také moc neohřáli a bylo docela těžké vnímat v té zimě výklad, navíc v ruštině. Přesto se mi Karlštejn moc líbil a ráda bych se tam někdy vrátila v létě.

Zpáteční cesta byla trochu zdlouhavá, protože díky ruské rychlosti a spolehlivosti jejich učitelek (čekali jsme na ně asi 1,5 hodiny) a taky šikovným ruským pánům řidičům jsme se vrátili opravdu pozdě.

Středa

Ve středu jsme podnikli výlet na zámek Kačina, což bylo přáním ruských vedoucích. Zámek se mi moc líbil, i když mi to tam připadalo takové prázdné, bez života… ale to bude asi tím, že jsme tam byli mimo sezónu. Navíc, Kačina je letní sídlo, tak i to tomu odpovídá. Samozřejmě jsme zase ráno vyjeli s „menším“ zpožděním 40 minut, protože nám půlka lidí prostě nedorazila ze snídaně a jejich učitelku ani nenapadlo jim třeba zavolat.. ale vše jsme naštěstí dohnali a po prohlídce zámku si pochutnali na dobrém obědě.

Processed with VSCO with f2 preset

Processed with VSCO with f2 preset

Odpoledne jsme navštívili Kostnici v Sedlci a Kutnou Horu. Rusové nakupovali pytle suvenýrů a my Češi jsme jen kroutili hlavou, za jaké blbosti jsou schopni dát peníze. Na těchto místech jsem již několikrát byla se školou, tak to pro mě nebylo nic nového. Moje kamarádka J. stále hledala obchody s oblečením, ale bohužel jsme našly jen důchodcovskou módu a Vietnamce.

Processed with VSCO with f2 preset

Processed with VSCO with f2 preset

Po večeři jsme se tedy rozhodly s J., že pojedeme na nákupy do nedalekého obchodního centra. Postupně se k nám přidaly další holky, takže jsem celkem vezla 5 Rusek. Holky nakupovaly a já na ně čekala a usínala v kavárně.

Čtvrtek

Čtvrtek byl jedním z nejnáročnějšách dnů celé česko-ruské tour. Jeli jsme totiž do Karlových Varů. Po třech dnech už byli někteří unavení, ale přesto jsme se těšili a moc. Opět jsme ráno měli menší zpoždění, ale na ruskou rychlost si člověk už musí zvyknout. Další zdržení bylo díky pánům řidičům, kteří si nastavili navigaci přes centrum Prahy, a pak když tudy projížděli se divili, že je v centru zácpa. No, co nadělat. Do Varů jsme dojeli přesně na oběd, kde přišlo další čekání, protože se jim v restauraci rozbila fritéza. Naštěstí jsme my měli svíčkovou. Po obědě se Rusové vydali po skupinkách do termálu a já se spolužačkou a N., která se nechtěla koupat jsme si udělaly menší prohlídku města. Došly jsme až k hotelu Pupp, ruskému konzulátu a pravoslavnému chrámu Petra a Pavla. Prohlédly jsme si místní obchody, trhy, ochutnaly vodu z pramene a předstíraly, že jsme Rusky, abychom do města zapadly. 😀 Smály jsme se ruským nápisům a N. umírala u cedule „Exkurze s Igorem“. Na místě srazu jsme se pak stále míchali s jinými ruskými skupinkami (což bylo někdy dost vtipné :D), ale nakonec jsme nikoho neztratili a bezpečně v plném počtu došli až k autobusu.

Večer po příjezdu byl trochu problém, protože za prvé jsme přijeli o hodinu dřív, než se předpokládalo (pan řidič se poučil a tentokrát do centra nezajížděl), za druhé jejich učitelka jim dala rozchod a řekla, ať přijdou na večeři až za tu hodinu. My s J. jsme nechtěly čekat a přidaly se k nám další holky. Šly jsme do restaurace a tam nám řekli, že večeři jim dají, až jich tam bude většina. Byli tam asi 4 ze 40 a zavolat si nemohli. Aby toho nebylo málo, měla jsem vybitý mobil a nemohla volat hostitelským rodinám, kdy si pro ně mají přijet. Nakonec ale všechny spolužačky dorazily a všechno jsme zvládly.

Pátek

Pátek byl posledním dnem jejich pobytu v ČR a zároveň spojen s výletem do Prahy. Na tento den jsem se těšila nejvíc, protože s námi jela moje dobrá kamarádka K., která mimochodem zná i J.

Ráno jsme naložili kufry a vyrazili směr Praha. Kufr jsme nemohli pomalu snést ani ze schodů, protože J. si tu nakoupila snad 10 piv pro tatínka. 😀 Celou cestu jsme s K. a J. povídaly rusky i česky. V Praze jsme pak dojeli k Hradu, kde měli prohlídku Katedrály sv. Víta a Baziliky sv. Jiří. Toto všechno už moc dobře známe, tak jsme se s K. rozhodly mezitím zajít na skleničku… ale znáte to, maloměšťáci v Praze… Podařilo se nám objevit tak drahou restauraci, že jsme se poté, co nám servírka přinesla nabídku s cenami, raději nenápadně vytratily. Další restaurace, kterou jsme vybraly, byla naneštěstí zavřená. Až na třetí pokus jsme měly štěstí a daly si alespoň polívku a něco sladkého. Čekaly jsme pěkně dlouho, ale už jsme byli zvyklí… asi po dvou hodinách mi konečně E. zavolala, že jdou dolů z Hradu na oběd.

Po obědě jsme se s J. vydaly do Palladia a K. se jela učit na přijímačky, s tím, že se k nám za pár hodinek připojí. Nakonec jsme sháněly pro J. air maxy, za které utratila zbytek českých peněz.

Pak už nezbývalo nic jiného, než je doprovodit na nádraží (měly jsme pokyny od E.) a potom k autobusu. Naštěstí jsme nikoho cestou neztratili a z půlhodinovým zpožděním došli na místo. Tam jsme se s pláčem rozloučili a slíbili si, že se uvidíme za měsíc (já), ostatní za rok.

Odjeli a najednou tu je tak smutno. Už teď mi chybí… i přesto, že jsme na ně a jejich dochvilnost stále nadávali… prostě jiný kraj, jiné zvyky, jiná mentalita. Nemůžu se ale dočkat dubna, až pojedu já tam.

Tyto výměny jsou jedna z nejlepších věcí, co mě na naší škole potkala. Poznala jsem díky tomu hodně skvělých lidí a jsem za ně vděčná. Naučila se plno nových věcí. Na učení jazyků je to asi to nejlepší, co může být.. najít si kamarády a mluvit, nebát se… Za ten týden jsem se naučila slovíček jako nikdy a přitom zažila spoustu legrace a zážitků.

Děkuji moc všem, nejvíc asi E., které dalo ohromnou práci toto celé zorganizovat… stálo to hromady mailů, hovorů, úsilí a trpělivosti… ale doufám, že si to tu užili a že se jim u nás líbilo.

Pokud jste si to přečetli až do konce, smekám. 😀

Vaše Ann

Milán – EXPO 2015

Ahoj všichni! Mám tu pro vás zase jeden z mých cestovatelských zážitků. V září jsme s mamkou a naší známou navštívily na 3 dny Milán. Byl to vlastně dárek k mamčiným narozkám, obě milujeme Itálii (a hlavně italskou kuchyni a kafe). Jelikož se letos v Miláně konala celosvětová výstava EXPO, spojily jsme výlet i s večerní návštěvou výstavy. V Miláně jsem byla podruhé.

20150911_132512

V pátek ráno jsme odletěly z Prahy do Milána, ubytovaly se v hotelu nedaleko centra a vyrazili na EXPO. Každý zúčastnéný stát zde měl svůj pavilon, včetně Česka. Nejprve jsme navštívili pavilon USA, potom Slovensko, Rusko a Anglii. V každém z nich bylo něco, co stojí za vidění. Mrzí mě, že jsme toho nestihly víc, ale myslím, že na to by byl potřeba minimálně týden. Téma výstavy bylo „Jídlo budoucnosti,“ tedy celá atmosféra se nesla v duchu kolem potravin, typických pro danou zemi a historie stravování.

20150911_204531

20150911_204831

20150911_205359

20150911_212608

Ruská tradiční jídla

Druhý den jsme se vydaly do centra města. Asi nejdůležitější náměstí v Miláně je „Piazza del Duomo“ s dominantním Dómem, který jsme také navštívily. Pak je tu samozřejmě opera La Scala, módní pasáž Viktoria Emanuela a mnoho dalších obchodů s módou. Ráj na zemi, až na ty ceny. Proto jsme se odpoledne vydaly metrem na nákupy do obchodního centra, kde byly ceny o něco přijatelnější.

20150913_083220

Miluju snídaně! ♥

20150912_111100

20150912_104858

La Scala

Večer jsme strávily opět na EXPO. Tentokrát jsme měly určitý cíl – náš pavilon. Myslím, že jsme si jako stát ostudu rozhodně neudělali. Nejvíc se mi líbila expozice s názvem „Laboratoř ticha“, která představovala ukázku českého lesa se studánkou.

20150912_210618

Česko vede!

20150912_211023

Český les, pro představu :))

Poslední den jsme strávily opět v centru. Bohužel začalo pršet, tak jsme už nic moc nestihly, jen projít hodně obchodů. Překvapilo mě, že jsem tam objevila i mou oblíbenou Victoria’s Secret. V poledne jsme si došly na poslední, pravý italský oběd. Máme tam takovou oblíbenou restauraci, kde dělají nejlepší foccaciu. Prostě italské jídlo je top!

20150911_120855

Moje „malá“ závislost

Po obědě jsme se vrátily na hotel, dobalily poslední věci a vydaly se směr letiště. Tam jsme si ještě nějakou hodinku navíc počkaly, kvůli zpoždění nějakého letadla, ale nakonec jsme v pořádku přiletěly domů.

Určitě všem doporučuju navštívit Milán a užít si tady tu správnou italskou atmosféru, dobré jídlo, památky, obchody… Je toho tam hodně k vidění. 🙂

Mějte se hezky!

Vaše Ann

Řecko: Vzpomínky na léto a kouzlo antiky

Podzim je tu v plném proudu, venku je ráno zima jak na sibiři a jediné, čím se teď můžeme zahřát jsou vzpomínky na léto. Proto tu mám pro vás pár zážitků z mého letního cestování.

Část letních prázdnin jsem strávila na dovolené v Řecku. Cesta byla naplánovaná už dlouho předem, ale nějak nám nevyšla doprava a jediné cenově přijatelné letenky v našem termínu byly k dostání pouze přes Istanbul. Přesto jsme ani chvilku neváhali a za několik týdnů poté jsme už seděli v letadle směr Athény. Cesta byla celkem dlouhá, ale nemohu si stěžovat. Letěla jsem poprvé s Turkish Airlines a vážně se to vyplatí, Turci jsou moc milí a mají výborné jídlo. Jediný problém je obrovské letiště v Istanbulu, kde se dá snadno ztratit. Zato tu ale potkáte zástupce snad všech národností a náboženství světa.

P1180677

Z Athén jsme ještě ten večer pokračovali vlakem do našeho letoviska v Olympské riviéře, kam jezdíme na dovolenou už léta. Řeckým vlakem jsem ale jela letos poprvé a musím říct, že v noci je to opravdu masakr. Obzvlášť teď, když je Řecko plné uprchlíků. Řekové, jak už je známo jsou noční národ (a v tom horku se jim ani nedivím) a cestují vlakem převážně v noci. Také mají zadarmo místenky, což jsme my samozřejmě nevěděli, takže jsme část cesty museli stát, dokud jedna místní rodinka nevystoupila.

Ráno jsme konečně dorazili do cíle. Opravdu to stálo za to vidět zase po dvou letech východ slunce nad mořem. Nejkrásnější pohled!

20150820_072755U moře jsme strávili přesně 13 dní. Opravdu jsem si to užívala, byly to jedny z nejhezčích dnů prázdnin. Zasloužený odpočinek po celém roce.)

P1180167

P1180189

Poslední dny dovolené jsme se rozhodli strávit výletem do Athén, odkud jsme pak rovnou jeli na letiště. Athény byly vždycky mým snem. Už jako malá jsem četla a sledovala řecké báje a obdivovala antickou historii. A teď jsem stála tam, kde to všechno začalo. Je to zvláštní pocit, když si představíte, jak staré to město je. Kdo asi těmi ulicemi chodil před tisíci lety před námi? A jak dokázali lidé v té době vystavět takovou nádheru? Řecko má svou historii, která působí takovým magickým, krásným dojmem. Musím říct, že Athény se staly jedním z mých nejoblíbenějších míst vůbec. Určitě se tam plánuji ještě vrátit.

P1180549

P1180531

20150822_151232

Toť pro dnešek vše. Myslím, že tato dovolená byla jeden velký zážitek a Řecko všem určitě doporučuju!:)

Your

a

New York City: sen nebo skutečnost?

Také jste snili nebo stále sníte o tom, jaké to je chodit po Broadwayi, snídat u Tiffanyho, nakupovat v Macy’s a procházet se na dalších místech, které jste dosud viděli jen ve filmech nebo na plakátech? Mně se ten sen splnil…

Tenkrát mi bylo deset, seděla jsem pod obřím plakátem NYC ve svém pokojíčku, v ruce držela dva dolary, které mi věnovala tehdy blízká kamarádka, co USA navštívila. Už tehdy jsem si řekla, že to tam prostě musím poznat. Jen jsem nečekala, že někdy bude taková příležitost.

Nicméně, loni v září přišla. Díky osobě, které si nesmírně vážím a která shodou náhod miluje toto město a vůbec cestování stejně jako já a dalším dvěma skvělým lidem na naší škole. Tak se zkrátka vyvěsily letáky ve škole a kupodivu se přihlásilo tolik účastníků, že jsme se museli rozdělit na dvakrát.

Po asi půlročních přípravách, kdy se sháněly letenky, ubytování, psalo na velvyslanectví a zařizovala ESTA – elektronické turistické vízum do USA, konečně nastal osudný den. Nemohla jsem tomu uvěřit. Odjížděli jsme z našeho města asi ve 3 hodiny ráno. Letěli jsme s British Airways z Prahy s přestupem v Londýně na Heathrow. Měli jsme tam asi jen hodinu na přestup na terminál na druhém konci letiště. Měla jsem hrozné nervy, že to nestihneme. Obzvlášť když 3 naše lidi při nástupu do autobusu na náš terminál nechtěli pustit kvůli nedostatku místa. Prostě Britové. Ale nakonec jsme to zvládli a v plném počtu se dopravili k našemu letadlu.

20150529_075728

Letěli jsme 8 hodin. Na letišti JFK jsme museli projít imigračním pohovorem, ze kterého jsem měla strach už dlouhou dobu předem. Naštěstí jsme prošli všichni bez problémů. Následovala cesta air trainem a později metrem z letiště, a pak už jsme se konečně ocitli v centru města, které nikdy nespí.

Musím přiznat, že první dojmy z New Yorku nebyly takové, jaké jsem čekala. Vystoupili jsme z metrav největším poledním horku a ve špinavé, zapáchající ulici plné černochů. Pak jsme se unavení a částečně zklamaní vydali k hotelu kousek od Times Square. Teprve tam přišlo to kouzlo, ta chvilka, kdy si většina z nás uvědomila, že je to skutečně New York. Asi jako když se zamilujete. A když tam pak přijdete večer a v záři všech světel se proplétáte davem lidí a přebíháte křižovatky na červenou jako většina Američanů, je to nepopsatelný pocit.

Times Square

Times Square

Hned první večer jsme navštívili Empire State Building, tedy vyhlídku v 86. patře. Byl to nepopsatelný pocit, být v takové výšce a dívat se dolů, jak slunce zapadá nad Manhattenem.

P1170032

Druhý den jsme navštívili Rockefellerovo centrum, potom jsme se přesunuli do Central Parku – zelenému srdci New Yorku. Prohlédli jsme si Strawberry Fields a památník „Imagine“ na počest Johna Lennona a The Beatles, dále jsme navštívili Přírodovědné muzeum. Potom jsme se vydali přes 5. Avenue zpět na Times Square.

Rockefeller Center

Rockefeller Center

Central Park - zelené srdce New Yorku

Central Park

5th Avenue

5th Avenue

Navštívili jsme i památník Dvojčat, na jejichž místě teď stojí dva obrovské bazény s vyrytými jmény obětí. Prošli jsme se finanční čtvrtí a Wall Street.

Památník dvojčat

Památník dvojčat

Socha Svobody

Socha Svobody

Jeli jsme se samozřejmě podívat i na Sochu Svobody (v reálu se zdá proti celému Manhattonu docela malá) na Liberty Island a Ellis Island, kde jsme navštívili muzeum přistěhovalectví. Dále jsme byli na Brooklynském mostě, v čínské a italské čtvrti…

Cesta na Liberty Island

Cesta na Liberty Island

Za trochou kultury někteří z nás vyrazili do divadla na Broadwayi na muzikál „On the Town“. Rozhodně to za to stálo – herecké i pěvecké výkony byly boží, ale prostě Američané mají docela jiný humor než my, a tak se každou chvíli všichni hlasitě smáli a my jsme jenom koukali a nechápali, kde je vlastně ten vtip. Co jsem nečekala, ale nepřekvapilo mě to, byla americká vlajka přes celou oponu na začátku představení, s tím, že všichni povstali a spustili sborově americkou hymnu. Tady jsem si uvědomila, že přestože toho většina Američanů tak málo o své historii a souvislostech ví (třeba moje americká spolužačka v 17 letech neví ani co byla Občanská válka a kde je Mount McKinley, přestože je to fajn chytrá holka – prostě se to neučili), jsou nepředstavitelně hrdí na svůj národ. Nevím, jestli je to dobře. Prostě myšlení většiny funguje asi tak jako „Jsem Američan, a proto jsem nejlepší.“ Nejde jim to vyčítat, jsou prostě jinak vychovaní než my, tak si to asi ani neumíme představit. Na druhou stranu bychom se od nich mohli trochu vlastenectví přiučit.

20150530_200609

Každý den našeho pobytu v NYC jsme začínali snídaní na Times Square a končili zase tam. Večer jsme chodili nakupovat. Navštívili jsme obchodní dům Century 21, kde se dalo opravdu levně nakoupit značkové věci, dále samozřejmě nejstarší obchoďák v NYC – Macy’s a každý večer jsme končili také na Times Square, kde si každý už přišel na své.

P1170296

M&M obchod

20150529_213158

Vrátili jsme se stejnou cestou jako jsme přiletěli tam, přes Londýn. Musím říct, že časový posun při zpáteční cestě se snáší daleko hůř, než při cestě do Ameriky. Ale nikdy bych za nic neměnila. Tedy pokud ano, určitě bych tam zůstala déle. Přes mnoho nedostatků, které člověk nepozná jinak než na vlastní kůži, jsem si New York zamilovala. Lidé, se kterými jsem se tam setkala byli velice milí a přátelští, všechno jsme krásně stihli, a kromě několika přeháněk – a to myslím fakt průtrže, kdy z nebe tečou proudy vody, ne jako ty u nás – jsme měli hezké počasí a prostě úžasné zážitky. Myslím, že jsme si to skvěle užívali všichni.

Brooklynský most

Brooklynský most

Jsem moc vděčná lidem, kteří jsou stejně nadšení jako já a díky kterým jsem se tam mohla podívat. Také mamince a zbytku rodiny, protože bez nich bych na to nemohla ani pomyslet. Mohla jsem si vybrat k osmnáctinám NYC, řidičák nebo jazykovou zkoušku. Myslím, že jsem vybrala nejlíp. Doufám, že se tam ještě někdy vrátíme, alespoň s některými lidmi. Možná tam pojedu při studiu. New York je prostě moje láska na celý život a navždy zůstane. Pokud byste náhodou někdy měli šanci jako já podívat se tam, nebo kamkoli jinam do Ameriky, určitě do toho jděte. A když si to budete moc přát, splní se vám to.

Na závěr tu mám pár fotek. Těšte se ještě na  článek o Washingtonu. Snad vás moc nenudím. 😀

a