Ze života gymplačky

Ahoj všichni!

Ráda bych se s Vámi podělila o kousek ze svého současného života a plánů.

Letos jsem v septimě, neboli ve třeťáku na osmiletém gymnáziu. Starší kamarádi mě děsí, že to nejhorší období teprve přijde, ale podle mě je třeťák zatím nejtěžší rok. Ono je to vidět i v přístupu lidí, jako by si všichni najednou začali uvědomovat, že se blíží maturita. Třeba někteří spolužáci, které jsem snad nikdy neviděla se něco učit, teď chodí po škole se sešitem a opakují si latinské názvy z biologie, přestože v ten den ji ani nemáme. Také není dne, aby nám někdo maturitu nepřipomenul a nezačal o tom mluvit. Nebo aby spolužáci nemluvili o tom, kam kdo chce na vysokou, kde bude bydlet a tak dále, přestože názory některých se mění jako aprílové počasí.

Processed with VSCOcam with f2 preset

V sobotu jsem byla na dalším dni otevřených dveří na Filozofické fakultě UK. Moc bych tam chtěla studovat jazyky, ale vím, že cesta k úspěchu bude ještě hodně těžká. Letos omezili přijímačky pouze na písemný test – tedy přesněji řečeno dva testy- jeden z jazyka a reálií a druhý z češtiny. Neměl by to být problém, protože z těch předmětů budu i maturovat, ale v těch přijímacích testech jsou občas otázky, které by nevěděl ani vysokoškolák a některé jsou zase příliš subjektivní.

Každopádně, vím, že bych se měla začít připravovat a zlepšovat, což je ale prakticky nemožné, když si chcete udržet dobré známky ve škole. Každý učitel totiž u nás prosazuje pouze svůj předmět a nezajímá ho, že už předem víte, že např. chemie je pro vás ztrátou času, který byste mohli místo toho využít třeba čtením povinné četby k přijímačkám. Myslím že to tak má většina gympláků… Učíte se a učíte, a pak zjistíte, že v praxi neumíte nic a většinu jste toho stejně zapomněli. To je asi to jediné, co mi na naší škole vadí, ale vím, že to tak bude všude, i na vysoké.

Co na ní naopak miluju jsou výměny s ruskou školou. Tím se dostávám k dalším mým nadcházejícím aktivitám v tomto roce. Ani nevím, jak dlouho už to trvá, co máme partnerskou školu v Rusku. Vím, většina lidí včetně spolužáků si řekne „Panebože, proč zrovna tam? Proč ne někde na západě?“ Ale já jsem šťasná i za ně a myslím, že ve většině případů jsou Rusové i milejší a přátelštější, než některé namyšlené západní národy. Každý rok, většinou na jaře k nám přijedou na týden studenti z naší partnerské školy, bydlí v rodinách nebo místním školním hotelu a mají tu program. Celý týden s nimi jezdíme na výlety po Česku a vždycky je to hrozně fajn.

Nebyla by to ale výměna, kdybychom nenavštěvovali my je. Předloni jsme proto měli možnost s pár dalšími lidmi do Ruska vyjet. Při naší cestě jsme si udělali výlet i do Moskvy a Petrohradu a musím říct, že to byl jeden z největších zážitků v mém životě. Nejen díky atmosféře, krásám této země, ale také díky všem skvělým lidem, se kterými jsem cestovala a které jsem tam mohla poznat.

Letos se tam chystáme znovu, ale tentokrát na studentskou konferenci. Je to něco jako u nás SOČ (středoškolská odborná činnost). Prostě píšete odbornou práci na nějaké téma, a pak to tam obhajujete před porotou. To je další věc, která mě teď zaměstnává. Psaní práce. Upřímně, v životě jsem žádnou odbornou práci nepsala a je to dost znát. Trávím nad tím poslední dobou většinu svého volného času. Neustálé vyhledávání informací, zdrojů, sepisování, tabulky… pak nám to zkontroluje náš ředitel a zase opravování, dohledávání, a tak pořád dokola. K tomu ještě hodnocení asi 600 dotazníků. Je dobré, že si tohle všechno můžeme vyzkoušet, protože do budoucna na vysoké se nám to bude hodit při psaní seminárních prací, ale na druhou stranu to zabije spousty času. A to ještě nemluvím o překladu a obhajobě. Docela se toho začínám děsit, ale na druhou stranu se jako správná cestovatelka šíleně těším na nové zážitky a až zase uvidím své ruské kamarády.

rr

Naše česko-ruská parta 🙂

 

Toto je můj studentský život ve zkratce, zkrátka, do školy je stále co dělat a příští rok bude ještě víc. Kromě toho všeho chci letos ještě stihnout udělat řidičák, abych to neodkládala donekonečna, tak uvidíme.

Toť pro dnešek vše. Jak jste na tom se studiem vy?

 

Reklamy

2016 je tu

Ahoj všichni!

Chtěla bych vám všem popřát krásný nový rok 2016, hodně zdraví a štěstí, ať se vám splní všechny vaše sny. Nezapomeňte, že i ta přání, která se zdají být nereálná se mohou splnit, pokud si to budeme přát. Jděte za svými sny, je to ta nejlepší cesta.

Moje předsevzetí na 2015 se splnila, splnily se mi sny, o kterých jsem nikdy v životě nedoufala. Procestovala jsem nejen kousek Evropy, ale splnil se mi i můj dětský sen, ve který jsem nikdy nedoufala a měla jsem možnost poznat Ameriku.

Přesto to byl jeden z nejsmutnějších roků. Jsou bohužel i věci, které už vrátit nejdou.. važte si prosím všeho, co máte, maličkostí, svých blízkých, rodiny, přátel … nikdy nevíte, co se stane a budete litovat, že jste neudělali něco podstatného.

Ale zpátky k cestování. Ráda bych se vám tu pochlubila tím malým kouskem světa, který jsem letos mohla prozkoumat. Moc to pro mě znamená. Děkuju všem, díky kterým jsem mohla něco takového zažít, jste skvělí. :)))

Because … To travel is to live.

Únor 2015 – Benátky

20150207_123508

Červen 2015 – New York City a Washington

P1170233

Srpen 2015 – Athény

P1180531

Září 2015 – Miláno

20150912_111100

Prosinec 2015 – Regensburg

20151202_154032

Krásný nový rok!